Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ronaldinho-životopis

21. 11. 2006

Ronaldinho:


Jméno: Ronaldo de Assis Moreira
foto4Přezdívka: Ronaldinho
Narozen: 21. března 1980 v Porto Alerge, Brazílie
Výška: 182 cm
Váha: 77 kg
Číslo dresu: 10
Klub: FC Barcelona
Post: útočník
Přednosti: nejtechničtější fotbalista na světě, jeho přehled nemá obdoby
Slabina: mohl by zapracovat na obranné činnosti
Úspěchy: mistr světa 2002, Španělska 2005, světa do 17 let 1997, nejlepší fotbalista na světě podle FIFA 2004 

Celým jménem Ronaldo Assis de Moreira známý jako Ronaldinho Gaúcho se narodil 21.března 1980 ve Vila Nova nedaleko města Porto Alegre. Jeho jméno Ronaldinho bylo původně vymyšleno jako prostředek k rozlišování s dalším brazilským útočníkem Ronaldem. Ronaldinho se stal s Brazílií v roce 2002 mistrem světa, v letech 2004, 2005 byl vyhlášen nejlepším hráčem roku a v roce 2005 se stal nejlepším hráčem působícím v Evropě. Nicméně on sám si nemyslí, že by byl nejlepším hráčem v Barceloně natož celého světa.

Ronaldinho byl nejmladší ze tří dětí. Jeho matka Miguelina byla prodavačkou a později vystudovala zdravotnictví a stala se zdravotní sestrou. Otec Joao byl pracovníkem na loděnici a hrál fotbal za Cruzeiro. Joao zemřel, když Ronaldinhovi bylo teprve osm let. V dětství se Ronaldinho věnoval spíš futsalu a plážovému fotbalu, později však našel svou novou lásku v klasickém fotbale. On je obrovským fanouškem brazilské hudby a občas hraje na bubny a zpívá s přáteli v Barceloně. Jeho druhou vášní hned po fotbale je samba, mezi níž a právě fotbalem se v mládí rozhodoval. Naštěstí si vybral fotbal.

Ronaldinhova kariéra začala v brazilském klubu Gremio pod trenérem Luizem Felipem Scolarim, který v roce 2002 dovedl Brazílii k titulu mistrů světa. Poprvé na sebe vážněji upozornil na poháru Libertadores v roce 1998, kdy vstřelil mnoho gólů zaujal hlavně míčovou kontrolou a technickou vybaveností. V roce 1999 byl následně nominován do reprezentace a v roce 2001 se o jeho služby začaly zajímat evropské velkokluby, hlavně z Premier League. Nakonec však Ronaldinho podepsal pětiletou smlouvu s francouzským klubem PSG.

Ronaldinho odešel v roce 2001 hrát evropský fotbal do Francie. I přes nabídky daleko větších a slavnějších klubů si zvolil právě PSG. Během jeho působení ve Francii si manažer klubu Luis Fernandez na Ronaldinha stěžoval, protože si myslel, že dával přednost nočnímu životu před fotbalem. V roce 2003 chtěl z PSG odejít, protože se klub neprobojoval do evropských pohárů. Ronaldinhovu touhu odejít podpořila také možnost přestoupit do některého z evropských velkoklubů. O jeho služby projevil zájem hlavně Manchester United a FC Barcelona. Nakonec přestoupil do Barcelony.

Dne 19. července 2003 začala Ronaldinhovi nová kariéra. Předseda Barcelony Joan Laporta chtěl sice namísto Ronaldinha přivést Davida Beckhama z Manchesteru United, ale ten však odešel do konkurenčního Realu Madrid. Ronaldinho se poprvé uvedl v dresu Barcelony na americkém turné v zápase proti AC Milán, který jeho tým vyhrál 2:0 a Ronaldinho k výhře přispěl jedním gólem. V jeho první sezoně v La Lize skončila Barcelona druhá za Valencií, ale v následujících ročnících vždy získala titul. Samuel Eto´o, Deco, Xavi, Ludovic Giuly, Henrik Larsson a samozřejmě i Ronaldinho byli hlavními strůjci titulu v sezoně 2004/2005.

První velká porážka přišla v osmifinále Ligy mistrů 2004/2005, když Barcelona vypadla s Chelsea Londýn. V prvním zápase sice dokázala na domácí půdě zvítězit 2:1, ale v odvetě na Stamford Bridge prohrála 4:2 a se soutěží se musela rozloučit. Nepomohly jí ani dva Ronaldinhovy góly, které ještě za stavu 3:2 pro Chelsea znamenaly postup pro Barcelonu. Ronaldinhova smlouva měla tehdy vypršet v roce 2008 a proto mu vedení Barcelony nabídlo novou smlouvu až do roku 2014, kterou však Ronaldinho odmítl. Nicméně ten samý rok podepsal rozšíření kontraktu o dva roky.

19.listopadu 2005 ozářil všechny fotbalové fanoušky svým geniálním vystoupením na stadionu Santiago Bernabeu v zápase s Realem Madrid. Svými dvěma góly pomohl Barce ke skalpu svého největšího konkurenta a navíc mu při odchodu ze hřiště bouřlivě aplaudovali i fanoušci Realu Madrid. Tento počin zažil naposledy Diego Maradona v roce 1985. V září roku 2005 byl Ronaldinho zvolen v anketě FIFPro svými profesionálními kolegy nejlepším hráčem roku.

V listopadu 2005 získal Ronaldinho Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu působícího v Evropě a byl zvolen nejlepším útočníkem Ligy mistrů za sezonu 2004/2005. V roce 2005 se také stal historicky třetím Brazilcem, který vyhrál Ballon d´Or. 19. prosince 2005 byl znovu jmenován FIFA nejlepším hráčem roku a s 956 body suveréně zvítězil, když druhý v pořadí, Frank Lampard z Chelsea, získal 306 bodů a třetí skončil Ronaldinhův spoluhráč Samuel Eto´o, který získal 190 bodů. Ronaldinho tak v roce 2005 získal všechny individuální ocenění, o kterých se může fotbalistovi zdát.

V další sezoně, konkrétně 2005/2006 v Lize mistrů narazila Barcelona v čele s Ronaldinhem v osmifinále opět na Chelsea. Tentokrát se z postupu radovala Barcelona, když Ronaldinho po průniku kolem obránců rozhodl tvrdou střelou, která skončila za zády Petra Čecha. Ve čtvrtfinále se Katalánci střetli s Benficou Lisabon a po domácí výhře 2:0, kde se Rony strefil z pokutového kopu a po remíze 0:0 v Portugalsku na Estadio da Luz, postoupila Barcelona do semifinále, kde narazila na AC Milán a na San Siro Ronaldinho poslal krásný pas za obranu na Ludovica Giulyho, který pohotově zakončil a rozhodl tak o postupu Barcy do finále Ligy mistrů, kde na ni čekal Arsenal vedený Thierry Henrym.

Arsenal se po vyloučení Lehmana dostal do vedení, ale v desíti nedokázali tento stav udržet a po dvou přesných přihrávkách Henrika Larssona a gólech Samuela Eto´a a Juliana Bellettiho dokázala Barcelona strhnout vítězství na svou stranu. Ronaldinho v tomto zápase zůstal malinko za očekáváním, ale i tak dokázala Barca získat nejcennější klubou trofej. Tu sezonu ještě Barcelona korunovala prvenstvím i v domácí soutěži a po výhře 1:0 nad Celtou Vigo mohla slavit mistrovský titul. Ronaldinhův střelecký gólometr se zastavil na čísla 25 za všechna utkání sezony, což je velmi slušná bilance.

Debut v reprezentačním dresu si odbyl 26. června 1999 v zápase s Lotyšskem. Hned při své první turnajové účasti na reprezentační úrovni, což byla v roce 1999 Copa America, se dočkal celkového prvenství a zapsal i do statistik gólem v zápase proti Venezuele. Při světovém šampionátu v Asii byl již Ronaldinho stálým členem základní jedenáctky a na již zmiňovaném turnaji v roce 2002 tvořil společně s Ronaldem a Rivaldem obávanou trojici „3R“. Velmi často se vzpomíná na jeho gól ve čtvrtfinále proti Anglii, kdy svým padáčkem z přímého kopu překvapil Davida Seamena a podílel se na výhře 2:1. V tom samém zápase byl ale vyloučen za faul na Dannyho Millese a chyběl Brazílii v semifinále proti Turecku, které ale i bez něj Brazilci zvládli a Ronaldinho mohl nastoupit ve finále mistrovství světa. Po dvou gólech Ronalda se Brazilci radovali z mistrovského titulu a Ronaldinho ze svého prozatím jediného.

V březnu 2004 jmenoval Pelé Ronaldinha jako jednoho ze 125 nejlepších žijících fotbalistů. 29. června 2005 vedl Ronaldinho Brazílii jako kapitán na Poháru konfederací FIFA v Německu a ve finále, kdy Brazilci porazili Argentinu 4:1 byl jmenován hráčem zápasu.

Na mistrovství světa do Německa 2006 odlétali Brazilci jako jasní favorité a Ronaldinho jako největší hvězda turnaje, ale tyto domněnky nebyly vůbec naplněny jak brazilský tým, tak Ronaldinho zůstali daleko za očekáváním a po čtvrtfinálové prohře s Francií 1:0 se na ně svrhla obrovská vlna kritiky a hlavně právě na Ronaldinha. Bezprostředně po světovém šampionátu zničili vandalové v brazilském městě Chapecó 7,5 metru vysokou sochu Ronaldinha ze skleněného vlákna a pryskyřice, která tam byla postavena na počest Ronaldinhova zvolení nejlepším hráčem planety podle FIFA pro rok 2004. Ale i přes tento výpadek zůstává Ronaldinho jedním z nejlepších fotbalistů světa.